Muzikálový herec MICHAL SMRKOVSKÝ: „Člověk občas sáhne na samé dno.“

Hoci jeho meno nie je všeobecne známe, pôsobí v mnohých pražských muzikáloch, ktoré navštívili desaťtisíce divákov (Fantóm opery, Bedári, Ples upírov, Čarodejky...). Živí sa síce ako vychovávateľ, ale za svoj život toho stihol už dosť.

 

Tradičná otázka, ale predsa len – ako vyzerala tvoja cesta na divadelné dosky?

Cestou přes několik neúspěšných konkurzů, až jednou přišel jeden úspěšný, a bylo to.

 

Viem o tebe, že si sa predtým venoval aj iným činnostiam (hudba, ochotnícke divadlo), dokonca v súčasnosti pracuješ ako vychovávateľ. Keby sme mali tieto životné kroky dať do celku, ako sa to vyvíjalo a prečo?

Láska k hudbě a divadlu mě provází od základní školy, pěvecké začátky na základní škole mě dovedly až do působení v hudební skupině, které trvalo celou střední školu, což na sebe navazuje, protože střední školu jsem si vybral podle zaměření na hudební a dramatickou výchovu, čili školu pedagogickou. Díky této škole jsem začal po pár letech pracovat jako vychovatel v Domě dětí, což mi zůstalo do teď. A během této doby chodil na konkurzy, prošel si různými ochotnickými spolky, věnoval se recitaci, až jsem zakotvil v muzikálech. Ale nebráním se ničemu. Když mě nějaká práce osloví, a uznám že mě bude bavit, tak ji buď přijmu, nebo se o ní ucházím, a pak je na osudu, jestli to vyjde.

 

Veľmi pekne si to povedal. Našou dnešnou témou je najmä muzikál. Aké to bolo prvýkrát skúšať v profesionálnom divadle?

Velké, napínavé a strhující... Zkoušení muzikálu je vždy náročný proces, kdy si člověk občas sáhne na samé dno, jak fyzicky, tak psychicky. Ale můj první „profi" muzikál, byl muzikál Les Miserables – Bídníci. Což samo o sobě je fenomén mezi muzikály. Takže jsem vše hltal, snažil se řádně se připravovat a vše plnit na maximum. Na tohle zkoušení, které bylo poprvé ve „velkém světě", nikdy nezapomenu.

 

Spomenul si, že človek si siahne až na samé dno. Ako to dokážeš v takej chvíli ustáť?

Ono to není jednorázově, třeba jako pocit únavy, i když ten je prakticky neustále. Spíš jde o dlouhodobý proces dojíždění, nevyspání, plánování, nestíhání... a ono to potom člověka dohání. Důležité je si vše předem promyslet, zda je reálné ten kolotoč časově zvládnout, a hlavně, natrefit na dobrou alternaci, se kterou se dá vše vykomunikovat. A pokud se do toho člověk pustí, tak už to ustát musí J. Jak se říká, všechno jde, když se chce.

 

Ako riešiš,  keď tvoja alternácia nespĺňa opisované kritériá?

Já mám to štěstí, že mám většinou fajn alternaci, takže když jeden na zkoušku třeba nemůže, tak následují noční hodinové telefonáty, abychom si předali všechny informace na ráno. A když se náhodou neshodneme, tak je to špatné... :-D Jednou jsem díky tomu zkoušení muzikálu ukončil, i když velkou roli v tom hrál právě i čas nás obou.

 

Dôležité je, že väčšinou sa dokážete dohodnúť. A ako sa k vymeškaným skúškam stavia vedenie divadla?

Tak záleží jaké divadlo a jaké zkoušky. Většinou je předpoklad stoprocentní účast všech na všech zkouškách. Je v zájmu každého, jak zodpovědně k tomu přistoupí. Pro mě je třeba důležité být na všech choreo-zkouškách, protože když náhodou člověk nemůže, postaví se kus choreografie, která vám přijde v noci do zprávy a ráno jí musíte na zkoušce umět. To samé platí u prvních zkoušek kde se staví. Většinou se jde po obrazech a každý se postaví jednou a jde se dál, takže pokud na zkoušce nejste, máte smůlu a může se stát, že za pár dní se k tomu vrátí, a vy to jedete, i když to znáte jen právě z popisu alternace. A vždy musí být plné obsazení, takže minimálně jedna alternace.

 

Práve v tejto súvislosti mi napadá jeden zaujímavý fakt, ktorý sa už prezentoval v niekoľkých dokumentoch o muzikálovom svete v Čechách – neplatené skúšky i verejné generálky. Ako dokáže plnohodnotný muzikálový herec prežiť, keď má honorované iba predstavenia?

Tím, že buď jako já má stálé zaměstnání, většina umělců se věnuje pedagogické činnosti, a nebo tím, že má těch muzikálů více, a od toho se odvíjí časová rezerva na zkoušky. Občas je to začarovaný kruh.

 

A teraz taká česko-slovenská otázka: V mnohých českých produkciách je často vidieť hercov slovenského pôvodu. Dokonca som videl aj DVD záznam, kde v oboch hlavných postavách boli Slováci. Aký majú k tomuto faktu postoj domáci a v čom sú naši protagonisti iní?

Po pravdě, v divadle mám několik slovenských kolegů, a kdybys mi tuto otázku nepoložil, tak se nad tím ani nezamýšlím, protože to beru automaticky. Myslím si, že nezáleží na národnosti, ale na talentu a schopnostech, a je jedno, jaké je dotyčný či dotyčná národnosti.

 

Som rád, že to takto vnímaš. A keď sa vrátime k tebe – aký si ty zažil najväčší trapas, na ktorom sa zabavíš aj dnes?

Tak trapasů je hodně. Tím že jsem měl poslední představení tuším kolem dvadsáteho září (septembra), tak pomalu upadávají do zapomnění. Ale mým častým trapasem jsou pády, se svými dvěma metry mám občas problémy s rovnováhou, takže občas někam spadnu, jednou dokonce i z jeviště do diváků. A samozřejmě, když se člověk zapomene během nějaké velké choreografie, a najednou si říká, co to ti lidé okolo dělají, a pak mu dojde, že je třeba v jiné sloce, a úplně na jiné pozici než má být. Ale jelikož je vše dokonale nazkoušené, tak se to stává málo kdy.

 

Zvykne na to vedenie nejako reagovať?

Na většině představení je umělecký dozor, který hlídá průběh představení, světové muzikály podléhají licenci a jezdí kontroly i od autorů. Ale kontrola je spíš kvůli tomu, abychom nepolevovali, podávali stále stodvacetiprocentní výkony, a aby vše fungovalo i po technické stránce. To že někdo zapomene text, stane se mu nějaká nehoda, je prostě součást představení, a nikdo to nedělá naschvál, naopak je to kouzlo živého divadla.

 

Keď si o tebe začne človek študovať podrobnejšie, zistí, že si toho stihol už veľa. Môžeme prezradiť, že o pár dní osláviš svoje  tridsiatešieste narodeniny (dúfajme :-D). Čo chceš ešte vyskúšať a dosiahnuť?

Ano, je to tak, mám takové krásné datum narození. 15. 5. 1985 🙂 Takže za nedlouho třidsetšest, letí to. V současné době jsem spokojený s tím, co mi život nabídl a nabízí. Faktem je, že za poslední rok nastala velká stagnace jak s divadlem, tak s prací. Snažíme se v Domě dětí fungovat, a bavit děti alespoň na dálku. Druhým faktem je, že mám po deseti letech volné víkendy, užívám si na chalupě, chodím na procházky, konečně můžu navštěvovat kamarády. Pomalu deset let jsem jel sedm dní v týdnu, a to na ty kamarády, a celkově osobní život, moc času není. Takže beru život tak jak je, co má přijít tak přijde. Momentálně nemám žádnou vysněnou metu.

 

Spomínal si, že tvoje posledné predstavenie bolo ešte minulý rok. Máš predstavu, kedy ťa najbližšie budeme môcť vidieť?

Tak když vše dobře dopadne, a situace bude příznivá, tak od 3. září (seprembra) 2021 v divadle Goja na pražském Výstavišti bude opět čarovat Glinda a Elphaba v nádherném muzikálu Čarodějka – v originále Wicked, takže tam.

 

Výborne. Tak budeme držať palce, nech ti to vyjde. Ďakujem za príjemný rozhovor a dúfam, že sa čoskoro vidíme.

Já děkuji za pozvání k rozhovoru a doufám, že již brzy zaplníme jeviště i hlediště všech divadel.

 

redaktor: Martin Michael Benčič

 
+ 421 908 715 204

Prihláste sa k odberu Newslettera. Odoslaním svojej e-mailovej adresy súhlasíte so spracovaním údajov podľa GDPR.

PARTNERI

KZP logo proint logo kamdomesta logo
Ticketportal logo Music&Piano logo Scherz logo


© Copyright 2012-2021